Již by se dalo říci tradiční jarní výlet na Gardu, aby jsme si ověřili jak dobře jsme se přes zimu připravovali... :)

Vlastník: Martin - Náčelník

Pár fotek z prodlouženého víkendu na pravém břehu Vltavy a z nedělní siesty v Tisé.

Vlastník: Martin - Náčelník

Skialpová sezóna roku 2009 byla na vrcholu a tak nezbylo než si sbalit fidlátka a vyrazit na očekávaný výlet do Švýcarska. V plánu bylo putování po ledovcích na střeše Bernských Alp. Cesta Praha – Plzeň – Munchen – Bregenz - Freienbach – Grindelwald utekla v polospánkovém stavu zbytku osádky za necelých 9 hodin. Bylo nás šest a dvě auta. Základní tábor jsme založili v Grindelwaldu pod severní stěnou Eigeru v parádním Mountain hostelu hned vedle nádraží zubačky na Jungfraujoch. Auto nám v ohrazeném místě u hostelu nechali stát celý týden bez poplatku, když teda neberu placení jedné noci cca 40 CHF. Spát se šlo po dlouhé cestě celkem brzy, protože ráno byl budík nastaven na brutální hodinu. Nechtělo se nám totiž platit normální cenu za už tak drahou zubačku. Zpáteční cesta na stanici Jungfraujoch – přezdívanou „střecha Evropy“ stojí 155 CHF, my vyrazili prvním spojem v programu „early in the morning“ a ušetřili 22 CHF. ... (pokračování uvnitř alba)

Vlastník: Jiří Jogl - Náborář

Na začátku dubna jsme konečně vyrazili na několikrát odložený výstup na Similaun (3606 m.n.m.) Jak se brzy ukázalo, počkat na dobré počasí se opravdu vyplatilo. V pátek jsme za rozbřesku dorážíme do rakouského Ventu (1900 m.nmn.) a vzápětí se vydáváme širokým údolím směrem k Martin-Busch-Hütte (2501 m.n.m). Tady kolem poledne lehce svačíme a pokračujeme dále až na Similaunhütte (3019 m.n.m.) Po večeři sedíme do deseti hodin u výborného kvasnicového pivka a pak už s budíkem na šestou uleháme v jednom z místních pokojíků. Vstávání bylo krušné, ale odměnou bylo krásné počasí při relativně svižném výstupu přes ledovec Niederjoch a už v 11 hodin stojíme na vrcholu Similaunu (3606 m.n.m.). Po krátkém rozhodování se vydáváme opačným směrem než jsme přišli a nerozhodí nás ani fakt, že tam nejsou žádné stopy a je vidět jen kousek za hranu. Sjezd tohoto úseku byl krátký, zato pěkně exponovaný. Pokračujme dále po ledovci Graf až na hranu vrcholů Schvärze. Přes Mittl. Schvärze se dostáváme do sedla, ze kterého začínáme prudkým svahem dlouhý sjezd do údolí. V mokrém sněhu žádná slast, ale lepší než jít pěšky (promiňte „pěšáci“). Jízdu zpestřovalo kličkování mezi trhlinami a ohlížení se za jezdícími lavinkami z okolních svahů. Poslední večer jsme strávili v příjemné restauraci Martin-Busch-Hütte a pak nás čekala jen nekonečně dlouhé, pozvolné klesání do Ventu. Nakonec jsme výpravu zakončili výbornou večeří v jedné Plzeňské restauraci a už plánujeme další výstupy…

Vlastník: Martin - Náčelník

Letošní výlet do Ötztálských Alp byl doprovázen odklady kvůli špatnému počasí a nakonec ani vybraný termín slunečnou oblohou neoplýval. Složení bylo Náčelník, Kačka, Stano, Michal (Kubajs) a Ráďa. Špatné počasí sice znamenalo neustálé sněžení, silný vítr a zataženou oblohu, ale také čerstvý prašan a absolutní samotu :) Výstup do Winterraumu proběhl bez větších obtíží a i když jsme docházeli za svitu čelovek, už v 10 jsme zalehávali po vydatné večeři. Ráno jsme vstávali v 5 a ani nedoufaje, že zdoláme vrchol, jsme vyrazili směrem do sedla. Nicméně cesta ubíhala celkem rychle a v 10 jsme se pod feratou rozhodovali jak dále. Rozdělili jsme se a Ráďa s Kubajsem pokračovali procházkou údolím. Zbytek výpravy mezitím za silného větru zdolal feratu. Na jejím vrcholu nás čekalo absolutní mlíko... nebylo vidět na 10m. Chvilku jsme se rozhodovali co dále, ale nakonec jsme vyrazili podle citu :) Cestou po ledovci jsme se díky větru a sněžení občas rozhodovali, zda to neotočíme, ale nakonec jsme došli až pod vrcholovou kamennou pyramidu. Po cestě jsme kvůli silnému větru nechali lyže i prkno zahrabané ve sněhu a na vrchol jsme už pokračovali na lehko. Celkem pohodovým tempem jsme postupovali opatrně na vrchol. Jen Stano neustále trpěl se svýma krvavýma nohama ve vypůjčených přeskáčích. Nahoře jsme byli kolem třetí hodiny. Nebyl žádný výhled a tak jsme po pár vrcholových fotkách začali rychle sestupovat. Asi půl hodiny pod vrcholem se ale přece jen mraky rozestoupily a nádherný výhled po okolních vrcholech byl krásnou odměnou za naše úsilí. Sjezd jsme si parádně užili a za šera jsme dorazili do winterraumu. Na oslavu výstupu jsme zdolali oblíbenou 7* Metaxu :) Druhý den jsme si při sjezdu k autu vyzkoušeli i záchrannou akci, po té co si Kačka v jednom oblouku hlubokým sněhem vyhodila koleno takovým způsobem, že na něj nemohla ani stoupnout. Nicméně jsme to zvládli myslím bravurně a Ráďa se Stanem si zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou :) Celkově to byl povedený víkend s úspěšným zdoláním druhé nejvyšší hory Rakouska.

Vlastník: Martin - Náčelník