OBLOHA.CZ Foto Suchdol FallOut Speleo  
 Bernské Alpy - duben - 2009 
Skialpová sezóna roku 2009 byla na vrcholu a tak nezbylo než si sbalit fidlátka a vyrazit na očekávaný výlet do Švýcarska. V plánu bylo putování po ledovcích na střeše Bernských Alp. Cesta Praha – Plzeň – Munchen – Bregenz - Freienbach – Grindelwald utekla v polospánkovém stavu zbytku osádky za necelých 9 hodin. Bylo nás šest a dvě auta. Základní tábor jsme založili v Grindelwaldu pod severní stěnou Eigeru v parádním Mountain hostelu hned vedle nádraží zubačky na Jungfraujoch. Auto nám v ohrazeném místě u hostelu nechali stát celý týden bez poplatku, když teda neberu placení jedné noci cca 40 CHF. Spát se šlo po dlouhé cestě celkem brzy, protože ráno byl budík nastaven na brutální hodinu. Nechtělo se nám totiž platit normální cenu za už tak drahou zubačku. Zpáteční cesta na stanici Jungfraujoch – přezdívanou „střecha Evropy“ stojí 155 CHF, my vyrazili prvním spojem v programu „early in the morning“ a ušetřili 22 CHF. Vláček byl přecpaný převážně skialpinisty, japončíci a ostatní turisti s foťákama na krku ještě spinkali dole v údolí v pelíšku. Zubačka se škrábe na konečnou stanici něco kolem hodinky a půl, jednou se musí přestupovat a jedna zastávka je přímo v severní stěně Eigeru. Jede ve stěně v tunelu, kde jsou výkladní skříně do údolí :-) a pomocí zubů překoná celkem 2500 výškových metrů. Výsadek byl v 3500 m.n.m. takže si dovedete představit následné výkony v očekávaném odpoledni. Zlí jazykové píší, že první den je převážně věnován aklimatizaci….jenže! Čecháček se do takových končin nedostane každej den a tak toho chce pochopitelně stihnout co nejvíce, zvlášť když je plechové nebe :-). Takže … po prvních metrech na pásech jsme museli konstatovat perfektní fyzický potenciál skrývající se v našich nabušených tělíčkách. Cestou na první chatu Munchsjochhutte je odbočka na kopeček Munch 4107 m.n.m. takže se šlo rovnou do plnejch, lyže a batohy dolů a nalehko. Na vrchol jsme se doslova vyplazili, ale stálo to za to…dohlednosti jako prase, slunce šajnovalo, prostě takový to typický masňácký počásko, jedním slovem paráda. Dolů už to šlo rychleji a chata byla pak už jen kousíček…co do vzdálenosti samozřejmě, protože jsme se tam táhli jako šneci – výška si vzala daň. Večer byl na chatě pak ve znamení růžových lentilek. Ubytování na chatách nebylo zrovna nejlevnější – v průměru kolem 60 CHF s polopenzí a ranním čajem na tůru, pifko pak 7 CHF. S vodou tam je problém, na chatě není jedinej kohoutek a tak nezbývalo než si kupovat balenou 1,5 litru za 12 CHF … to byl docela nářez. Druhý den jsme vyrazili opět brzy – ostatně jako každej den – zahájili jsme sjezdem po ledovci a pak výstup do sedla Fischersattel 3920 m.n.m. Tam se začalo počásko kazit, tak jsme vybrali bližší vrchol Grosses-Fischerhorn 4049 m.n.m. a zpět na ledovec, po kterým jsme sjeli na chatu Konkordiahutte 2850 m.n.m na Konkordiaplatz kde se potkávají čtyři ledovce. Tato chata stojí cca 100 výškových metrů nahoře na skále a vedou k ní kovové schody. Jednou za čas přidělají patro, podle toho jak odtává ledovec. Když jsme pak koukali na archivní fotky na chatě tak původně se k ní dojelo na lyžích :-) no vlastně jak se to veme spíš :-(. Schodů je tam teď něco kolem 400 a po celodenní túře se fakt nechaj!!! Schody jsou dost nebezpečný, na každým kroku se dá propadnout jak velkýma oknama v zábradlí tak i kolem skály. Jsou tam i samolepky klettersteige :-) a to docela řekl bych i sedí – a to byly ještě nedávno dřevěný – to si ale nedovedu představit. Chatu jsme pak ještě okupovali jednou těsně před odjezdem. Třetí den bylo opravdu hnusně a bylo vidět jen na pár metrů a tak jsme se jen přesunuli přes sedlo Grunhornlucke na chatu Finsteraarhornhutte 3200 m.n.m. a na chatě zbytek dne mastili prší (to nebudu hrát alespoň rok). Na chatě se hodí něco ke čtení i když tam čtivo je (převážně v němčině). Chata má ideální pozici pro útok na nejvyšší vrchol Bernských Alp - Finsteraarhorn 4274 m.n.m. Tam jsme se ale nedostali, protože přes den a následně v noci napadlo hodně čerstvého sněhu a svahy na tento kopec jsou dost příkré a hrozily laviny. Zvolili jsme tedy náhradní variantu a vydali se po ledovci směrem Grosses-Wannenhorn 3905 m.n.m. Ten den jsme moc nepospíchali a dělali vše pro to, abychom nebyli jako otroci první a neprošlapávali stopu prašanem ostatním skupinám, kteří měli původně jít taky na nejvyšší vrchol, ale kvůli čerstvému sněhu zvolili náhradu jako my. Trochu se hrálo na vyčkávanou :-) dlouho se upravovaly lyže na výstup. Vystoupali jsme po dvou hodinách do výšky 3600 m.n.m. a svah začal být dost prudký a cestou jsme procházeli kolem spadlé laviny….tak jsme se rozhodli pro ústup a rozjeli se panenským svahem v prašanu dolů na ledovec. Dole jsme byli za chvilku a rozmejšleli co dál, většina to zabalila a vyrazila na chatu, já se Sykym jsme vyrazili ještě jednou nahoru, že si užijeme ještě jednou parádní prašan. Po výstupu do stejných míst jako poprvé jsme to opět otočili a jeli dolů. Následoval opět přechod ledovce na chatu. Ke konci jsme toho měli oba už docela dost, protože ten den jsme nastoupali bezmála 2000 výškových metrů a kolem 1500 m sjeli. Následoval odpočinek, večeře, pivo a brzké zavrtání do pelechu. Následující den slibovali stálé polojasné počasí a to se i vyplnilo. Vypravili jsme se po ledovci na sever podél nejvyšších vrcholů Fnteraahornu a Agassizhornu do sedla Fischersattel 3920 m.n.m. Cestou jsme museli projít ledopádem pod platem Fischerjoch 3685 m.n.m., který se tvářil dost děsivě. Byl absolutně neprůchodný někde bokem a tak jsme se museli navázat na lano a projít přes sněhové mosty. Sluníčko bylo zatím ještě za hřebenem tak jsme předpokládali, že to ještě nějaký čas vydrží. Nebyli jsme na to sami, šli tam i jiné skupiny s místními guidy, kteří to tam dobře znají. Hned nad ledopádem svítilo sluníčko takže jsme udělali delší přestávku a pokračovali na náš dnešní cíl a to Hinteres-Fischerhorn 4025 m.n.m. Na vrcholu jsme všichni stáli bez mála v jednu hodinu odpoledne za parádního počasí. V dálce jsme pozorovali frontu, která se měla nasunout druhý den. Následovalo slanění strmou stěnkou a sjezd na již zmiňovanou Konkordiahutte. Na schody už se nikdo netěšil :-). Přes noc se náležitě zatáhlo a ráno bylo mlíko. Naštěstí jsme měli před sebou „pouze“ dlouhý přechod ledovce a 700 výškových metrů ke stanici Jungfraujoch. Viditelnost s přibývající výškou rapidně klesala a nakonec jsme byli rádi, že vidíme na sebe ve skupině. Nakonec jsme pro jistotu vytáhli i GPS. Na stanici Jungfraujoch nebylo vidět zhola nic, nicméně japončíků tam bylo požehnaně :-) a ty taky tvořili drtivou většinu cestujících směrem dolů vláčkem. Za hoďku a půl jsme byli u aut vše ok. Ještě jsme drze proklouzli do hostelu do sprchy a vyrazili do Čech. Cesta zpět ubíhala o něco rychleji, protože jsme nemuseli čekat na škytající druhé auto, které tam ještě týden zůstávalo…. Výlet pohodový těšim se na další….Hoře, horám a horalům zdar!!!
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009.JPG
Zobrazeno 931 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (1).JPG
Zobrazeno 815 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (2).JPG
Zobrazeno 776 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (3).JPG
Zobrazeno 756 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (4).JPG
Zobrazeno 758 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (5).JPG
Zobrazeno 746 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (6).JPG
Zobrazeno 759 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (7).JPG
Zobrazeno 771 krát.
Svýcarsko - Bernské Alpy - 2009 (8).JPG
Zobrazeno 743 krát.
Běhá na Gallery v1.4.3